
„Knížka, kterou jsem intenzivně připravovala několik let, vyšla zrovna dva týdny před začátkem pandemie, kdy se najednou všechno zastavilo. Uvědomila jsem si, že za rok dva bude už stará. A měla jsem silný pocit, že s ní potřebuji nějak dál fungovat, že to vytištěním neskončilo. Kniha je o veřejném prostoru, tak v něm musí dál žít. Právě tak vznikly na podzim 2020 performativní procházky. Došlo mi, že když z ní budu lidem během procházky po městě číst, tak že se ten veřejný prostor a kritické přemýšlení o něm propojí. A od té doby to dělám několikrát ročně, rozvíjím ten koncept dál a pracuji s ním víc experimentálně.
Zpětně jen trochu lituju, že úroveň jazyka je v některých částech zbytečně komplikovaná. Dnes bych se i tenhle typ textu snažila podat civilněji, protože právě během procházek ty texty testuju a říkám si, kde by to chtělo vylepšit. Přijde mi to jako velká výzva pro akademický svět se na jedné straně posouvat dál ve vědě a na druhé být přístupný i širší veřejnosti. Současně i v té knize jsou texty psané spíš jako proud vědomí a ty se čtou zase jinak. I s tím bych chtěla pracovat dál.
Na základě performativních procházek Markéta zpracovala i článek pro žurnál Artistic Research, který vyšel teď na podzim a přečíst si ho můžete TADY.
15. 2. 2025