Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze

Profesor HAMU, hudební skladatel a muzikolog se ve své práci zabývá zvláštním postavením baroka ve vývoji evropského a českého hudebně historického vědomí. Českou hudbu 17. a první poloviny 18. století člení na rané období, představované zejména Adamem Michnou, střední, s vůdčím představitelem Pavlem Josefem Vejvanovským, vrcholné, charakterizované především tvorbou Jana Dismase Zelenky a Bohuslava Matěje Černohorského, a pozdní, kdy doznívají barokní slohové tendence vedle intenzivního rozvoje dalšího slohu – klasicismu (Jan Zach, František Tůma, Josef Seger, F. X. Brixi, K. B. Kopřiva). Svou studii dokládá množstvím notových příkladů, jakož i výběrovým seznamem literatury a notových edic.