Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze

Autor, profesor AMU a zkušený sólista a komorní hráč na violoncello, rozdělil své Pojednání o tónu do dvou částí. V první popisuje stavbu nástroje, jeho míry, váhy, síly materiálu, vybavení, ale také vlastní zkušenosti s jeho seřízením do optimálního zvukového stavu. Ve druhé části představuje vlastní metodický názor na tvorbu kvalitního violoncellového tónu vlivem hráče. Popisuje svůj výběr toho podstatného z obsáhlých metodik, tedy řadu zásad a zákonitostí, které by profesionální violoncellista o způsobu tvoření tónu vědět měl. Odlehčenou literární formou se přitom snaží naznačit, že z krásného hraní na violoncello se žádná zbytečná věda dělat nemusí.